Svařování svorníků — Metody svařování

(DIN EN ISO 4063 číslo 78) řeší každodenní problém: Jak trvale připevníš závitový čep, kolík nebo hlavový čep na plech nebo nosník, aniž bys vrtal nebo nýtoval? Odpověď: krátkým, přesným v zlomcích sekundy.

Tak to probíhá — dva způsoby zapálení:

• Zapálení špičkou: Čep má malou špičku. Při přiložení protéká touto špičkou vysoký zkratový proud, špička se okamžitě vypaří a zapálí . Čep se přitom mírně nadzvedne („zdvih“) a po natavení se vtlačí do lázně.

• Zapálení zdvihem s pilotním proudem: Nejprve se zapálí slabý pomocný oblouk, poté pistole nadzvedne čep, protéká hlavní proud a čep se ponoří do tavné lázně. Čistší a lépe regulovatelné — standard pro větší čepy.

U větších čepů se používá keramický kroužek (): Tvaruje svar kolem čepu, drží tavnou lázeň pohromadě, chrání ji před atmosférou a zajišťuje čistý, rovnoměrný svar. Po se jednoduše odrazí.

Příprava je důležitá: Povrch musí být čistý a bez , rzi, oleje a barvy — jinak je neklidný a spoj porézní.

Výhody:

• Extrémně rychlé: Čep je na místě za méně než sekundu — ideální pro sériovou výrobu a dlouhé nosníky s mnoha čepy.

• Není třeba vrtat: Plech zůstane neporušený, spoj je zvenku těsný a na zadní straně neviditelný.

• Přístup pouze z jedné strany: Na rozdíl od šroubování potřebuješ jen přední stranu.

• Pevné a reprodukovatelné: rovnoměrné a strojově opakovatelné.

Nevýhody: Čep musí být kolmo k obrobku, tloušťka plechu musí odpovídat velikosti čepu (příliš tenký se propálí) a jsou potřeba speciální svářečky na čepy. Pro kontrolu kvality většinou stačí zkouška ohybem: Čep se ohne — pokud se spoj nerozpojí, drží.

Oblast použití: hlavové čepy ve stavebnictví a mostním inženýrství (spřahovací lišty na nosnících), výroba přístrojů, stavba lodí, upevňování izolací, kabelové lávky a všude, kde je třeba rychle a těsně připevnit závitové body na plech.