Olovo a cín – pájky a měkké kovy
Pájení měkkou a tvrdou pájkou a zodpovědné zacházení s těžkými kovy
AI generated Olovo a cín jsou měkké, nízko tavitelné kovy, které slouží především jako pájky a pro speciální aplikace, jako je stínění proti záření. Při spojování je hlavní měkké a tvrdé pájení. Olovo je zdraví škodlivé a vyžaduje zvláštní opatrnost.
Olovo a cín jsou měkké kovy mezi neželeznými kovy – nízké teploty tání, měkké, dobře tvarovatelné. Cín znáš z pájení a z bílého plechu, olovo ze stínění proti záření, z baterií a z plášťů kabelů. Oba se svařují jen zřídka – jejich doménou je pájení.
Rozdíl, který musíš znát: pracuje pod 450 °C, nad touto teplotou. Měkké pájky jsou tradičně slitiny cínu a olova, dnes stále častěji bezolovnaté (cín-stříbro, cín-měď), protože olovo je zdraví škodlivé. Pájka se roztaví, vtéká do mezery a spojí díly – spoj mechanicky vydrží méně než svar, ale je šetrný k citlivým součástkám. Proto pájíš elektroniku, chladiče, měděné trubky a zinkové plechy, místo abys je svařoval.
Při pájení rozhodují dvě věci: správná pracovní teplota a vhodné tavidlo. Tavidlo odstraňuje , aby pájka vůbec smáčela povrch – bez tavidla se pájka stahuje do kuliček, místo aby vnikala do mezery. Při se stříbrnými pájkami dosahuješ teplot 600–800 °C, to se už blíží , ale základní materiál se přitom netaví.
Nejdůležitějším bodem u olova je ale ochrana zdraví. Olovo je jedovaté – hromadí se v těle a poškozuje nervy a krvetvorbu. Olověné výpary vznikají už při teplotách daleko pod bodem tání a olověný prach se usazuje na nářadí a rukou. Při práci s olovem platí: odsávání, rukavice, umýt ruce, nejíst a nekouřit na pracovišti. Moderní bezolovnaté pájky ti tím výrazně usnadní život.
Proč byla eutektická pájka standardem v elektronice
Klasická pájka Sn63Pb37 taje přesně při 183 °C – ne v rozsahu teplot, ale v jednom bodě. Tomu se říká eutektikum, a právě to je výhoda: Pájka přechází náhle z pevného do kapalného stavu a stejně náhle tuhne, bez kašovité přechodové fáze, ve které by se součástky mohly posunout. Proto byla po desetiletí standardem v elektronice. Od směrnice RoHS je odtud olovo z velké části vyloučeno – bezolovnaté alternativy (cín-stříbro-měď, SnAgCu) vyžadují o něco vyšší teplotu a větší pečlivost, ale obejdou se bez jedu na nervy a krev.