Žíhání a normalizace
Žíhání na měkko, , — šetrná tepelná zpracování
AI generated Ne každé tepelné zpracování dělá tvrdší. a dělají ocel měkčí, rovnoměrnější a s menším pnutím — přesně to, co po často potřebuješ. je vůbec nejdůležitější následné zpracování pro snížení vlastních pnutí a rizika trhlin.
Vedle existují šetrná tepelná zpracování, která ocel změkčují, zjemňují zrno nebo snižují pnutí. Pro svářeče jsou často důležitější než — protože přicházejí na řadu po svařování.
je zastřešující pojem pro ohřev + pomalé ochlazování. Podle teploty a cíle rozlišujeme několik druhů:
(650–720 °C) dělá vysoce uhlíkové a legované oceli dobře obrobitelné. se shlukuje do kulatých zrn, struktura změkne. To potřebuješ hlavně u , než je mechanicky obrábíš.
(550–700 °C) znovu změkčuje za studena tvářený kov. Po silném válcování nebo ohýbání je struktura napjatá a zpevněná (); vytváří nová, bezpnutí zrna.
(nad 900 °C, pak ochlazování na klidném vzduchu) je „restart" struktury: Ocel se kompletně austenitizuje a při ochlazování vytváří jemné, rovnoměrné zrno. Výsledkem je homogenní, dobře svařitelný stav — proto se díly po kování nebo lití normalizují.
(550–650 °C) je nejdůležitější následné zpracování po . Při vznikají : Chladnoucí svar se chce smršťovat, ale je držen studeným . Tato tahová pnutí mohou spolu s vodíkem vést k . Při necháš ocel při vysoké teplotě pomalu „teče" — pnutí se uvolní, aniž by se struktura výrazně změnila.
Proč je to pro tebe důležité? Po tlustých, silně upnutých dílů jsou tato pnutí reálná a nebezpečná. snižuje riziko trhlin, zlepšuje rozměrovou stabilitu a — u určitých ocelí — . Háček: Trvá hodiny, potřebuje pec a u velkých dílů často není možné. Pak pomáhá jen dobrý postup svařování a mezížíhání.
Slovo k teplotě: Všechna žíhání probíhají pod teplotou přeměny (kromě ) — nemění tedy strukturu, ale pouze stav pnutí a zrna. Právě proto jsou tak dobře řiditelná.