Nástrojové oceli pro práci za studena
Řezání, stříhání, tváření za pokojové teploty
AI generated Kaltarbeitsstähle pracují za pokojové teploty a musí být především tvrdé a . Tvářejí plechy, řežou závity a stříhají kontury. Při jsou kvůli vysokému obsahu uhlíku extrémně náchylné k praskání – , podložka a odklepávání jsou povinnost.
je pro tváření za studena: řezání, stříhání, ražení, tváření, tažení – vše za pokojové teploty. Obrobek je studený, takže břit nemusí být žárupevný. Musí být ale pořádně tvrdý a , protože řeže plech a tyčovou ocel jako máslo.
Právě tento vysoký obsah uhlíku dělá z při problém. Čím více , tím tvrdší ocel lze zušlechtit – ale tím křehčí a náchylnější k praskání je v . Při se TOO prakticky „mimochodem“ zakalí a díky studené hmotě nástroje bleskově zchladne – zůstane sklovitě tvrdý , který praskne při sebemenším .
Nejdůležitější zástupci: (X153CrMoV12, univerzál s 12 % pro řezné a střížné nástroje), (X210Cr12, klasika pro opotřebení), (houževnatější pro řezné destičky) a (levný pro jednoduché břity). Vedle nich existuje (60WCrV7) pro rázová nářadí, která potřebují více než .
Při platí celá disciplína : nikdy nesvařovat za studena, (200–300 °C podle obsahu C), použít přídavný materiál odpovídající struktuře a svar . U navíc pomáhá : tlumí odvod tepla a udržuje TOO déle teplou, než vychladne.
Klasika mezi chybami: někdo „jen tak“ zavaří trhlinu ve střižném nástroji obyčejnou elektrodou na stavební ocel. Svar vypadá dobře – ale TOO vedle je sklovitě tvrdá a praskne při příštím zdvihu. Proto: opravovat jen systematicky, nebo upřímně zvážit výměnu.