Druhy koroze — Nauka o materiálech

Když kov „rezaví“, téměř vždy za tím stojí jeden z několika typů koroze – a každý vyžaduje jiný protijed. Těch pět nejdůležitějších bys měl umět rozlišit.

je nejzákeřnější útok na nerezové oceli. Na nepatrných místech se naruší ochranná a vznikne důlek do hloubky – zatímco povrch vedle zůstává čistý. Spouštěčem jsou téměř vždy chloridy (slaná voda, posypová sůl, bazény). Rozhodující je obsah : čím více , tím vyšší odolnost. Proto 316 (s Mo) snáší chloridy lépe než 304 (bez Mo).

(SpRK) postihuje austenitické nerezové oceli pod tahovým napětím v chloridovém, horkém prostředí. Zákeřnost spočívá v tom, že materiál náhle praskne, i když vizuálně téměř nevykazuje korozi. Stačí kombinace tahového napětí + chloridů + teploty. Vlastní pnutí ze je klasickým spouštěčem – proto je zde dvojnásob důležité.

ničí ocel podél hranic zrn. Příčinou je : když se při tvoří na hranicích zrn karbidy chrómu, chybí právě tam ochranný . K tomu dochází u „senzibilizovaných“ nerezových ocelí po zahřátí na 500–800 °C. Protijed: nízkouhlíkové třídy („L“) nebo stabilizované třídy s titanem/niobem.

vzniká v úzkých štěrbinách, kde médium stagnuje a chybí kyslík – pod těsněními, hlavami šroubů, překrývajícími se plechy a špatně provařenými svary. Nedostatek kyslíku brání tomu, aby se sama opravila. Protijed: zamezit štěrbinám, čistě provařit, těsnicí plochy navrhnout těsně.

(kontaktní koroze) vzniká, když jsou dva různě ušlechtilé kovy elektricky vodivě spojeny a přijde elektrolyt (vlhkost). Méně ušlechtilý kov se obětuje – klasicky: ocelový šroub v hliníku nebo pozinkovaný plech vedle nerezu. Protijed: zvolit materiály s podobným potenciálem nebo galvanicky oddělit.

K tomu přichází plošný úběr (rovnoměrná koroze konstrukční oceli) a vysokoteplotní . Pro svářeče platí: druh koroze určuje materiál A přídavný materiál. Přídavný materiál musí mít obsah a minimálně tak vysoký jako , jinak svar zrezaví jako první.