Hořčík a slitiny hořčíku
Nejlehčí konstrukční kov – a jeho nebezpečí požáru při
AI generated Hořčík je s 1,7 g/cm³ nejlehčí konstrukční kov a najdeš ho v autodílech, elektronických šasích a letectví. Při je nebezpečný: hořčík hoří při svařovací teplotě. Čistota, a respekt k nebezpečí požáru jsou rozhodující.
Hořčík je šampionem lehkých konstrukcí: s 1,7 g/cm³ má jen dvě třetiny hmotnosti hliníku a čtvrtinu oceli. Najdeš ho v převodových skříních, volantech, šasích notebooků a leteckých dílech – všude tam, kde každý gram rozhoduje. Běžné slitiny se jmenují AZ31 (tvárná slitina) a AZ91 (slitina na odlitky), A znamená hliník, Z zinek.
Ale hořčík má vlastnost, která při všechno přebíjí: Hoří. Hořčíkový prach a třísky se vznítí při pár stech stupních a tekutý hořčík může při chytit oheň. Hoření je extrémně horké a nejde ho uhasit vodou – voda se na hořícím hořčíku rozkládá a dodává ještě víc kyslíku. Hasí se jen suchým práškem (hasicí prášek D) nebo suchým pískem. Proto při svařování hořčíku platí: pracoviště bez třísek a prachu, hasicí přístroj po ruce, nikdy nepřijít do kontaktu s vodou.
Technicky se hořčík chová podobně jako hliník, jen citlivěji.
Zkouška pilníkem: Je to opravdu hořčík?
Hořčík a hliník vypadají k nerozeznání – oba stříbřité, oba lehké. Než přiložíš hořák na neznámý díl, udělej zkoušku pilníkem: Opilníkem pár třísek a přilož plamen. Hořčíkové třísky se okamžitě vznítí a shoří oslnivě bílým plamenem, hliníkové ne. Jakmile víš, že je to hořčík, platí bez kompromisů pravidla požární ochrany – žádná voda, jen hasicí prášek D nebo suchý písek. se musí před důkladně odstranit, jinak dostaneš do svaru vměstky a . při pomáhá i tady rozbít oxidovou kůži. Svařuje se střídavým proudem TIG a argonovým , u tlustých dílů také MIG. je u některých slitin na odlitky výrazná – správný a čisté úkosy ji drží na uzdě.
Jako u hliníku platí: Hořčík se hodně roztahuje a má sklon k . Tenké plechy stehuj, upni a svařuj s malým tepelným příkonem.