Zušlechtěné oceli
Tepelné zpracování, popouštěcí křehkost a sklon k trhlinám při
AI generated Zušlechtěné oceli získávají a – tedy – kombinaci vysoké pevnosti a dobré . Typickými zástupci jsou 42CrMo4 a 34CrNiMo6. Při jsou náročné, protože zakalí a bez předehřevu má sklon ke studeným trhlinám.
je dvoustupňové tepelné zpracování: ocel se – austenitizuje a – a následně se . Z tvrdého, křehkého přitom vzniká houževnatá : jemně rozptýlené karbidy ve feritické matrici. Právě tato kombinace vysoké pevnosti a dobré dělá z ocelí k zušlechťování materiál pro hřídele, osy, součásti převodovek, klikové hřídele a vysoce namáhané šrouby.
Typickými zástupci jsou () a (). Obsah uhlíku se pohybuje mezi 0,2 a 0,6 %, k tomu přichází , a . a zlepšují prokalitelnost – zajišťují, aby se prokalily i silnější průřezy v jádře – a navíc snižuje , tedy teplotu, pod kterou ocel křehne.
Při se ti celé toto znalosti o kalení vrátí. se při lokálně zahřeje na kalicí teplotu a díky studené hmotě součásti se ochladí tak rychle, že vytvoří čerstvý – „zakalí se“. Tento tvrdý, křehký lem vedle svaru je ideálním výchozím bodem pro , zejména pokud do hry vstoupí ještě z vlhkých . Tři složky studené trhliny – , tahové napětí, vodík – tedy při zušlechtěných ocelí najdeš všechny pohromadě.
K tomu přistupuje : Pokud svařovací teplo přivede již zušlechtěnou strukturu do kritické oblasti popouštění, může ocel zkřehnout – efekt, kterému se zušlechtěná ocel při výrobě pracně vyhýbala a který ty při omylem vrátíš zpět. Proto při zušlechtěných ocelí platí stejné železné pravidlo jako u : nikdy nesvařovat za studena, vždy předehřívat a řízeně ochlazovat. se řídí obsahem uhlíku, tloušťkou plechu a legováním – vyžaduje výrazně více než jednoduchý .