Oteruvzdorné & pancéřové oceli
Armox, Dillidur a Hadfield: tvrdé v provozu, choulostivé při
AI generated Otěruvzdorné oceli jako Dillidur a pancéřové oceli jako Armox jsou navrženy pro maximální a . Hadfieldova manganová ocel se pod nárazy sama zpevňuje. Při vyžaduje každá třída své vlastní, přísné řízení tepla.
Tyto oceli mají jen jeden úkol: vydržet. Otěruvzdorné oceli jako Dillidur (400–600 HB) vzdorují abrazi a kamenným nárazům v bagrech, mlýnech a žlabech. Pancéřové oceli jako Armox (370–600T) odolávají střelbě. A Hadfieldova manganová ocel je třída sama pro sebe: v dodaném stavu je houževnatá a měkká, ale pod rázem a tlakem se její povrch sám zpevňuje – z ní dělá materiál pro čelisti drtičů, výhybky a zuby bagrů.
Cena za tuto : vysoké obsahy legujících prvků a vysoký ekvivalent. Otěruvzdorné a pancéřové oceli mají CEV daleko nad 0,5 – při v okamžitě tvoří tvrdý, na praskání náchylný . Umění spočívá v tom, zvládnout právě tuto oblast.
Každá třída vyžaduje svou vlastní strategii. Otěruvzdorné oceli (Dillidur) svařuješ měkce martenzitickým, nízko legovaným přídavným materiálem a řízeným předehřevem – svar může být měkčí než , to zachytí napětí. Pancéřové oceli (Armox) vyžadují nízký tepelný příkon, protože příliš tepla ničí jejich ochrannou schopnost – balistické vlastnosti závisí na struktuře. Hadfieldova manganová ocel je zvláštní případ: nesmí se předehřívat a nesmí se svařovat za tepla, jinak se vyloučí karbidy a ocel zkřehne. Platí: svařovat za studena, malé vrstvy, obrobek chladit – případně mezichladit vodou.
Společné všem: svar je téměř vždy nejměkčí místo v systému. To je záměr – houževnatý svar zachytí místo toho, aby praskl.