Tepelné zpracování po svařování
, , žíhání na odstranění vodíku — proč se svar dodatečně zpracovává
AI generated Po práce často nekončí. odstraňuje vnitřní pnutí, zneškodňuje zakalenou , žíhání na odstranění vodíku vytěsňuje vodík, spouštěč trhlin. Tato následná zpracování rozhodují o tom, zda svar vydrží — zejména u tlustých, vysokopevnostních nebo bezpečnostně kritických dílů.
Svar je vytažen, struska odstraněna — a přesto díl ještě není hotový. U mnoha materiálů nyní následuje tepelné zpracování, které teprve zajistí, že spoj vydrží. Má tři cíle:
1. Odstranit vnitřní pnutí — . Při chladnutí svar smršťuje a táhne za studený . Vznikají , která v nepříznivém případě dosáhnou materiálu. (550–650 °C) nechá tato pnutí řízeně odeznít.
2. Zneškodnit zakalenou — . V může při vzniknout — tvrdý a křehký. při 600–700 °C ho přemění na houževnatější, popuštěnou strukturu a sníží na přípustné hodnoty.
3. Vytěsnit vodík — vodíkové žíhání. Nejnebezpečnějším spouštěčem trhlin je z vlhkých elektrod, nebo samotného dílu. Putuje ke svaru a způsobuje tam opožděné — někdy až hodiny po . Přímé dohřátí (žíhání na odstranění vodíku, 200–300 °C, několik hodin) vytlačí vodík dřív, než napáchá škody.
Kdy je které následné zpracování nutné? Záleží na čtyřech faktorech:
• Materiál: Vysokopevnostní, vysoce uhlíkové a zušlechtěné oceli potřebují téměř vždy následné zpracování. Nelegované konstrukční oceli s nízkým CEV často ne.
• Tloušťka: Tlusté plechy vytvářejí více vnitřního pnutí a rychleji chladnou → více a vodíku.
• Zatížení: Nosné, tlakově namáhané a dynamicky zatěžované díly se zpracovávají dodatečně, protože pnutí a křehkost jsou tam kritické.
• Norma/předpis: Pro tlakové nádoby a ocelové konstrukce je následné zpracování často povinné a stanovené ve WPS.
Na pořadí záleží: žíhání na odstranění vodíku ihned po (než vodík napáchá škody), / poté. A pozor na : Některé oceli křehnou při 250–450 °C — tu musíš při přeskočit.