Ztráta žárem
Odhoření je ztráta legujících prvků ze svarové lázně vypařením nebo oxidací v oblouku. Tím je svarový kov ochuzen o legury a ztrácí pevnost, houževnatost nebo korozní odolnost. Svářeč musí tuto ztrátu vyrovnat vhodnými přídavnými materiály nebo ochrannými opatřeními.
Fyzikálně-chemický mechanismus účinku
V oblouku panují teploty přes 3000 stupňů Celsia. Legující prvky s nízkým bodem varu se odpařují. Patří sem například mangan (bod varu 2061 stupňů Celsia) a zinek (907 stupňů Celsia). Jiné prvky, jako titan nebo hliník, reagují s kyslíkem ze vzduchu nebo z oxidů. Vytvářejí oxidy, které vyplavou na povrch jako struska nebo unikají jako kouř. Tím klesá podíl těchto prvků v roztaveném kovu.
Metalurgický význam a rizika při svařování
Ztráta legujících prvků mění vlastnosti svaru. Méně manganu a křemíku znamená horší dezoxidaci a nižší pevnost. Méně chromu znamená nižší odolnost proti korozi. Ocel může změknout nebo ztratit houževnatost. Následkem mohou být póry, trhliny a nedostatečné mechanické hodnoty. Obzvláště kritické je vyhoření u vysoce legovaných ocelí.
Praxe v dílně a pokyny
Zvolte přídavný materiál s vyšším obsahem legur než základní materiál. Tím vykompenzujete vyhoření. Příklad: Při MAG svařování může být vyhoření manganu 10 až 20 procent. Proto použijte svařovací drát s odpovídajícím vyšším obsahem manganu. Dbejte na správné složení ochranného plynu. Příliš mnoho aktivního plynu, jako je CO2, zesiluje oxidaci. Pracujte s krátkým obloukem nebo pulzní technikou. To snižuje přehřívání svarové lázně. Elektrody se základním obalem chrání svarový kov lépe před oxidací.