Popouštěcí barvy
Popouštěcí barvy jsou tenké barevné vrstvy oxidů, které vznikají na čisté oceli při ohřevu. Nástrojáři z nich odečítají popouštěcí teplotu — od bledě žluté při 200 °C přes fialovou po šedou kolem 400 °C.
Když zahřeješ čistou ocel, vytvoří se na povrchu tenoučká vrstva oxidu. Je tak tenká, že se na ní světlo láme jako na mýdlové bublině – a podle tloušťky vrstvy se barví duhově. To jsou barvy popouštění a jsou to skvělý nástroj: Tloušťka vrstvy přímo závisí na teplotě. Kdo pomalu zahřívá čistý nástroj, vidí barvu putovat po ploše a může jednoduše odečíst teplotu popouštění.
Popouštěcí barvy
Jak číst stupnici: Světle žlutá kolem 200 °C znamená vysokou tvrdost (nože, průstřihy, břity). Slámově žlutá až zlatá kolem 220–240 °C je klasika pro řezné nástroje. Fialová a chrpově modrá při 300–320 °C už znamenají znatelně nižší tvrdost, ale větší houževnatost – oblast pro pružiny a houževnaté součásti. Od šedomodré a šedé (nad 350 °C) je ocel měkce popuštěná.
Dvě úskalí: Za prvé to funguje jen na čistém, suchém povrchu – na nebo rzi barvy popouštění nevidíš. Za druhé si to nepleť: Barvy na svaru z nerezové oceli jsou něco jiného – tam ukazuje změna barvy, jak silně je svar zoxidovaný a kolik se ztratilo.