Zkouška ohybem
Zkouška ohybem je destruktivní mechanická zkouška. Svařovaný vzorek se ohýbá kolem trnu. Okamžitě se projeví vady svaru, trhliny nebo nedostatečná tvárnost svaru.
Fyzikálně-chemický mechanismus účinku
Při ohýbání je vzorek na vnější straně silně natahován. Na vnitřní straně je stlačován. Svar a tepelně ovlivněná zóna musí toto namáhání vydržet bez trhlin. Houževnatá struktura se plasticky deformuje. Křehká struktura okamžitě praskne.
Metalurgická relevance a rizika při svařování
Zkouška ohybem odhaluje vady svaru. Patří sem studené spoje, struskové vměstky, póry a trhliny. Tyto vady působí jako vruby. Koncentrují napětí a vedou k předčasnému lomu. Také příliš tvrdý, martenzitický svar selže křehce. Zkouška také ukazuje vady v tepelně ovlivněné zóně.
Praxe a pokyny pro dílnu
Vzorek se odebírá kolmo ke svaru. Povrch se hladce zbrousí. Úhel ohybu je obvykle 180°. Průměr trnu závisí na normě. Podle EN ISO 5173 je 4-násobek tloušťky plechu. Zkušební teplota je pokojová. Rychlost ohýbání musí být pomalá. Trhlina delší než 3 mm se považuje za vadu. Vzorek musí zůstat bez trhliny, jinak je svar nepřípustný.