Afìnita chromu
Afìnita chromu popisuje silnou vazbu chromu ke kyslíku a uhlíku. To vede ke stabilním oxidickým vrstvám na povrchu a tvorbě karbidů uvnitř, což zvyšuje tvrdost a odolnost proti korozi.
Fyzikálně-chemický mechanismus účinku
Chrom má vysokou afinitu ke kyslíku a uhlíku. Za normálních okolností vytváří na povrchu tenkou stabilizovanou oxidovou vrstvu, která brání korozi. Uvnitř materiálu chrom reaguje s uhlíkem za vzniku karbidů, které zvyšují tvrdost.
Metalurgický význam a rizika při svařování
Vysoká afinita chrómu může vést k problémům, pokud materiál není správně svařován. Při příliš rychlém ochlazování vzniká sklovitě tvrdý martenzit, což zvyšuje tvrdost, ale také snižuje lomovou pevnost. Při příliš pomalém ochlazování vzniká hrubá zrnitá struktura, což snižuje houževnatost a schopnost deformace. Navíc koroze může přetrvávat nebo se dokonce zhoršit, pokud se oxidová vrstva nevytvoří úplně.
Praxe v dílně a pokyny
Pro optimální využití afinity chrómu je důležité svařovat materiál v chráněném prostředí nebo pod ochranným plynem (např. argonem). Chladicí kroky by měly být řízené: příliš rychlé chlazení může vést ke sklovitě tvrdému martenzitu (t8/5 < 5 s), zatímco příliš pomalé chlazení vede k hrubé zrnité struktuře a snížené houževnatosti (t8/5 > 25 s). Svar by měl být po procesu dobře vyčištěn, aby se zajistilo, že nedojde k trvalé korozi.