Tvorba karbidu chromu
Chemiczne wiązanie chromu i węgla w podwyższonych temperaturach, które usuwa chrom z osnowy. Może to, przy niewystarczającym stopieniu, prowadzić do lokalnej podatności korozyjnej na granicach ziaren.
K tvorbě karbidů chromu dochází, když je ocel v kritickém teplotním rozsahu a uhlík se slučuje s chromem na hranicích zrn. Tím se okolí zbaví chromu a právě tam ocel ztrácí svou ochranu proti korozi – tomu se říká rozpad zrn nebo mezikrystalová koroze. Při svařování je riziko obzvlášť vysoké, protože tepelně ovlivněná zóna zasáhne přesně do toho kritického rozsahu. Když si nedáš pozor, později dostaneš trhliny nebo ti materiál zreziví na hranicích zrn, i když je jinak nerezový. Musíš tedy zajistit, aby ocel nezůstala v tom kritickém rozsahu příliš dlouho. To se dělá řízením tepla a ochlazováním. U tenkých plechů často pomáhá měděná podložka nebo rychlé ochlazení; u silnějších dílů musíš hlídat mezihousenkovou teplotu. A když máš na výběr, vezmi ocel s nízkým obsahem uhlíku nebo stabilizovaný materiál – pak problém nemáš vůbec.