Vytvoření krycí vrstvy
Přirozený nebo tepelně indukovaný vznik kompaktní reakční vrstvy na kovových površích. Zpomaluje difúzi kyslíku, a tím zabraňuje dalšímu postupu koroze.
Oxidické vrstvy jsou u mnoha kovů přirozenou ochranou – ale při svařování jsou problémem. Teplo ničí ochrannou povrchovou vrstvu a bez ochranného plynu se horký povrch okamžitě oxiduje. Výsledkem jsou žíhací barvy a okuje, které nemají žádný ochranný účinek a později podporují korozi. U nerezové oceli se zóna pod oxidickou vrstvou ochuzuje o chrom, u hliníku tvrdá oxidická vrstva brání čistému natavení. Proto: vždy pracujte s dostatečným množstvím ochranného plynu a u nerezové oceli chraňte také kořen svaru. Žíhací barvy a okuje po svařování úplně odstraňte – mechanicky kartáčem z nerezové oceli nebo chemicky mořicí pastou. Poté pasivujte, aby se ochranná vrstva mohla obnovit. U hliníku oxidickou vrstvu těsně před svařováním očistěte kartáčem a svařujte střídavým proudem, aby se vrstva rozrušila.