Vzdálenost ramen dendritů
Vzdálenost ramen dendritů je vzdálenost mezi růstovými liniemi (dendrity) v kovu během tuhnutí. Malá vzdálenost vede k jemné, pevně propojené struktuře, zatímco velká vzdálenost k hrubé, méně propojené struktuře.
Fyzikálně-chemický mechanismus účinku
Během tuhnutí kovů rostou dendrity z krystalizačních zárodků. Vzdálenost mezi těmito dendrity, tedy vzdálenost mezi větvemi dendritů, je určena rychlostí ochlazování. Při rychlém ochlazování roste krystalická struktura rychle a vytváří hustě propojené struktury s malou vzdáleností mezi dendrity. Při pomalém ochlazování roste struktura pomaleji a vytváří široké, méně propojené struktury s větší vzdáleností.
Metalurgický význam a rizika při svařování
Příliš velká vzdálenost mezi větvemi dendritů může vést k hrubému zrnu, což zhoršuje mechanické vlastnosti, jako je pevnost a houževnatost. Tím se zvyšuje riziko trhlin a lomů. Příliš malá vzdálenost může vést k silně propojené, sklovitě tvrdé struktuře, což také způsobuje horké trhliny a nízkou tvařitelnost.
Praxe v dílně a pokyny pro práci
Pro optimální řízení vzdálenosti mezi větvemi dendritů je důležité regulovat rychlost ochlazování svarové lázně. Toho lze dosáhnout volbou vhodného svařovacího procesu (např. TIG pro tenké oceli) a nastavením dob zpoždění po svařování. Cílem je dosáhnout vzdálenosti mezi větvemi dendritů asi 10 až 50 mikrometrů, v závislosti na konkrétním kovu a požadovaných mechanických vlastnostech.