Ztráta deoxidace křemíkem
Křemík reaguje ve svarové lázni s kyslíkem za vzniku křemičitanu. Tím se zabraňuje tvorbě pórů, zvyšuje pevnost a odolnost proti okujím, ale příliš mnoho křemíku může vést ke křehnutí.
Fyzikálně-chemický mechanismus účinku
Křemík reaguje v tekuté lázni s kyslíkem (O₂) a vytváří křemičitan (SiO₂). Tento proces zabraňuje pronikání kyslíku do svaru a vzniku pórů. Současně křemík zvyšuje pevnost a odolnost proti okují u svařované oceli.
Metalurgický význam a rizika při svařování
Příliš vysoký obsah křemíku (nad cca 0,40 % v kombinaci s uhlíkem) může vést ke zkřehnutí svaru. To zvyšuje náchylnost k horkým trhlinám a snižuje mechanickou pevnost. Kromě toho může nevhodný obsah křemíku vést k vlhkému, sklovitému stavu struktury, což ohrožuje bezpečnost svaru.
Praxe v dílně a pokyny
Pro optimální využití deoxidačního účinku křemíku by měl být obsah křemíku v přídavném materiálu mezi 0,15 % a 0,30 %. To zajišťuje dostatečně beze póru svar bez zkřehnutí nebo sklovité struktury. Při vysoké rychlosti svařování nebo při použití přídavných materiálů s vysokým obsahem křemíku je třeba řídit dobu tavení a ochlazování, aby bylo zajištěno rovnoměrné chladnutí.