Difúzně schopný vodík
Podíl vodíku ve struktuře po tuhnutí, který se může volně pohybovat krystalovou mřížkou. Zachycuje se na defektech a může způsobit opožděné trhliny ve svarech.
Vodík je klasický problém při svařování. Dostane se do oblouku z vlhkosti, rzi nebo nečistot a pak migruje do roztavené svarové lázně. Když kov ztuhne, vodík nemůže uniknout a později roztrhne strukturu - často až po hodinách nebo dnech. Tomu se říká studené trhliny a jsou obzvlášť zrádné, protože je hned nevidíte.
Abyste se tomu vyhnuli, platí jednoduché pravidlo: vodík dovnitř vůbec nepouštět. Elektrody musí být suché a přesušené podle předpisů. Oblast svaru musí být čistá - takže odstraňte rez, barvu, olej a vlhkost. U kritických ocelí pomáhá předehřev a poté by se svar neměl nechat příliš rychle vychladnout. Při práci s vysoce pevnými ocelemi je lepší použít přídavné materiály s nízkým obsahem vodíku - ty jsou odpovídajícím způsobem označeny.