Hustota dislokací
Hustota dislokací je celková délka všech dislokačních čar na jednotku objemu v krystalu. Udává, jak silně byl materiál plasticky deformován a jak moc se zpevnil.
Fyzikálně-chemický mechanismus účinku
Hustota dislokací popisuje počet a délku dislokačních čar v krystalu. Tyto čáry jsou místa, kde je narušena atomární mřížková struktura. Při plastické deformaci se tyto dislokace pohybují, což vede ke zvýšení pevnosti.
Metalurgický význam a rizika při svařování
Vysoká hustota dislokací může materiál zpevnit, ale také zvyšuje nebezpečí vzniku trhlin a horkých trhlin. Při příliš vysokých hodnotách se materiál nemůže plasticky deformovat a místo toho se láme. To je obzvláště nebezpečné při svařování pod tlakem nebo při vysokém pnutí.
Praxe v dílně a pracovní pokyny
Pro dosažení optimální hustoty dislokací dbejte na správné ochlazování po svařování. Příliš rychlé ochlazování může vést k příliš vysoké hustotě dislokací a zvýšit náchylnost materiálu k trhlinám. U těžkých materiálů, jako je ocel, se doporučuje řízené ochlazování v peci, aby se zvýšila pevnost a předešlo trhlinám.