Dynamická zkouška tvrdosti
Dynamická zkouška tvrdosti měří tvrdost materiálu nárazem tělesa se známou energií. Dráha odrazu udává, kolik energie bylo absorbováno.
Fyzikálně-chemický mechanismus účinku
Dynamická zkouška tvrdosti je založena na principu dopadu těžkého tělesa (např. koule) na zkoušený povrch. Energie, kterou těleso dopadá, se přeměňuje na práci při odrazu. Dráha odrazu je mírou absorbované energie a tedy tvrdosti materiálu.
Metalurgická relevance a rizika při svařování
Dynamická zkouška tvrdosti je zvláště důležitá pro vysoce tvrdé oceli, jako je martenzit nebo zušlechtěná ocel. Při příliš vysokém obsahu martenzitu může dynamická tvrdost výrazně vzrůst, což může vést k náchylnosti k trhlinám ve svarových oblastech. Příliš vysoká dynamická tvrdost může také ovlivnit houževnatost a tažnost materiálu.
Praxe v dílně a pokyny
Pro provedení přesné dynamické zkoušky tvrdosti by mělo těleso (např. koule) dopadat na zkoušený povrch definovanou rychlostí. Výška dopadu určuje kinetickou energii. Dráha odrazu se měří a přepočítává na stupeň tvrdosti. Typický rozsah výšky dopadu je mezi 50 mm a 100 mm. U ocelí s vysokým obsahem martenzitu by dynamická tvrdost neměla překročit 600 HV, aby se zabránilo trhlinám.