Hloubka prokalení
Hloubka prokalení je hloubka v obrobku, do které je dosaženo stanovené minimální tvrdosti. Závisí na metodách kalení, jako je tvorba martenzitu nebo transformace austenitu.
Fyzikálně-chemický mechanismus účinku
Hloubka prokalení udává, do jaké hloubky je dosaženo určité tvrdosti v obrobku. Tento proces může být způsoben různými metodami kalení, jako je martenzitická přeměna nebo transformace austenitu. Při martenzitické přeměně se materiál rychle ochlazuje a vytváří skelně tvrdé struktury, zatímco transformace austenitu při pomalém ochlazování vytváří měkčí fázi.
Metalurgický význam a rizika při svařování
Hloubka prokalení má velký význam pro mechanické vlastnosti obrobku. Příliš malá hloubka prokalení může mít za následek příliš měkké oblasti, které mohou praskat při zatížení nebo použití. Příliš velká hloubka prokalení může vést ke skelně tvrdým oblastem se zvýšenou křehkostí. Je důležité přesně kontrolovat hloubku prokalení, aby bylo zajištěno požadované chování materiálu.
Praxe v dílně a pokyny
Pro stanovení a kontrolu hloubky prokalení je nutné přesně dodržovat metody kalení a doby ochlazování. Při martenzitické přeměně je důležité materiál rychle ochlazovat, např. pomocí vodní sprchy nebo kapalinových chladicích systémů. Při transformaci austenitu by mělo být ochlazování pomalé, aby se dosáhlo měkké fáze. Přesnou hloubku prokalení lze určit zkouškami tvrdosti, např. Brinellovou nebo Rockwellovou metodou.