Zvýšená hustota dislokací v důsledku deformace za studena
Deformace za studena zvyšuje hustotu dislokací v krystalové mřížce, což zvyšuje tvrdost a ztěžuje další deformaci. To může vést k riziku lomu.
Fyzikálně-chemický mechanismus účinku
Tváření za studena znamená tváření materiálu při teplotách pod jeho rekrystalizační teplotou. Během tohoto tváření vznikají v krystalové mřížce liniové poruchy, které se sdružují do dislokací. Tyto dislokace zvětšují mřížku a zvyšují tvrdost materiálu.
Metalurgický význam a rizika při svařování
Zvýšená hustota dislokací může vést k pevnější krystalové mřížce, což zlepšuje houževnatost a trvanlivost materiálu. Zvyšuje však také tvrdost, což materiál činí náchylnějším k lomům. Při svařování to může vést k trhlinám za horka nebo k potížím s tvářením po svařování.
Dílenská praxe a pokyny
Při svařování tvářených ocelí za studena je důležité snížit tvrdost vhodným následným zpracováním (např. normalizačním žíháním nebo popouštěním), aby se předešlo vzniku trhlin. Teplota a doba ochlazování musí být přesně řízeny, aby se regulovala struktura a zachovala houževnatost.