Rozsah platnosti
Rozsah platnosti svařovacího postupu přesně určuje, pro které materiály, tloušťky plechu a polohy svařování je platný. Chrání před nesprávným použitím: mimo tento rozsah se mění rychlost ochlazování a struktura – hrozí trhliny a ztvrdnutí. Pouze v rámci rozsahu platnosti lze svařovat bez nové zkoušky.
Fyzikálně-chemický mechanismus účinku
Tlusté plechy rychle odvádějí teplo. Doba ochlazování (t8/5) se zkracuje. Ve struktuře vzniká tvrdý martenzit. Svar je křehký. Tenké plechy chladnou pomaleji. Zrno hrubne. Houževnatost klesá. Poloha svařování mění odvod tepla: Při svislém svařování teplo odchází jinak než v poloze vaničkové. Materiál přes uhlíkový ekvivalent určuje, jak moc ztvrdne. Pouze pokud jsou materiál, tloušťka a poloha podobné zkoušenému vzorku, zůstává struktura stejná.
Metalurgický význam a rizika při svařování
Pokud je překročen rozsah platnosti – například tlustší plech, než byl zkoušen – svar rychleji chladne. Následek: tvorba martenzitu, vysoká tvrdost, studené trhliny. Jiný materiál s vyšším uhlíkovým ekvivalentem ztvrdne už při normálním ochlazování. Špatná poloha svařování vede k nerovnoměrnému odvodu tepla, pórům nebo vadám svaru. Všechny tyto vady ohrožují nosnost svarového spoje.
Praxe v dílně a pokyny
Svářeč před začátkem práce zkontroluje WPS (Welding Procedure Specification = svářecí postup). Tam je uveden rozsah platnosti: přípustné skupiny materiálů, rozsah tlouštěk plechů, polohy svařování. Příklad: Zkoušen byl plech o tloušťce 10 mm. Podle normy může být rozsah tloušťky pro tupé svary 5–20 mm (faktor 0,5 až 2,0). Pro koutové svary platí často 3–20 mm. Pokud je díl mimo tento rozsah, je nutná nová kvalifikace postupu. Nikdy nesvařujte mimo rozsah platnosti – i když se díl liší jen málo.