Tvrdost
Tvrdost je odpor materiálu proti vnikání jiného tělesa. U ocelí se měří většinou v HRC (Rockwell) nebo HB (Brinell). Tvrdost vzniká uhlíkem plus tepelným zpracováním (kalení + popouštění).
Fyzikálně-chemický mechanismus účinku
Tvrdost není nic jiného než odpor proti tělesu, které se chce vtlačit dovnitř. Při měření se přesně to dělá: Rockwell vtlačí diamantový kužel a dá HRC, Brinell použije kuličku pro HB, Vickers diamantovou pyramidu pro HV. V oceli tvrdost pochází z toho, že při uvízne uhlík v mřížce a napíná ji. To je . K tomu přicházejí tvrdé , které sedí v měkčí struktuře jako štěrk v betonu. Bez uhlíku se nic neztvrdne, můžeš kalit, až voda vaří.
Metalurgický význam a rizika při svařování
Tvrdost a jdou proti sobě. Co ztvrdne, stane se křehčí, vždy. Při svařování tvrdost nechceš, ale dostaneš ji zadarmo: jako špičku tvrdosti v . V praxi se hodnota kolem 350 HV považuje za hranici, od které to začíná být nepříjemné. Naopak příliš měkké je stejně špatné. Změklá zóna povolí pod zatížením a u nástroje se řezná hrana prostě vtlačí.
Dílenská praxe a pokyny
Měř, neodhaduj. Pro rychlý test stačí pilník: pokud zabírá, je ocel měkká, pokud klouže, je tvrdá. Pro čísla, která můžeš zapsat, vezmi tvrdoměr a měř vedle svaru, ne uprostřed. Pokud je to příliš tvrdé, pomůže nebo . A vždy se zeptej, která stupnice je myšlena. HRC, HB a HV se nedají přepočítat z hlavy, a kdo to přesto dělá, mluví o číslech, která neexistují.