Zkouška tvrdosti svarů
Zkouška tvrdosti svarů měří lokální hodnoty tvrdosti v tepelně ovlivněné oblasti, ve svarovém kovu a v základním materiálu. Cílem je omezit nepřípustná ztvrdnutí.
Fyzikálně-chemický mechanismus účinku
Zkouška tvrdosti měří pevnost struktury materiálu na různých místech svarového spoje. Děje se tak měřením odporu materiálu vůči napětí při stanoveném tlaku.
Metalurgický význam a rizika při svařování
Příliš tvrdý svar může vést k prasklinám a selhání, protože nemá dostatečnou pružnost. Nepřípustné zpevnění může navíc negativně ovlivnit houževnatost materiálu a zkrátit životnost součástí.
Praxe v dílně a pokyny pro práci
Pro správné provedení zkoušky tvrdosti je důležité měřit na správných místech: v tepelně ovlivněné zóně (TOZ), ve svarovém kovu a v základním materiálu. Přesné měření tvrdosti by mělo být provedeno tvrdoměrem podle Brinella. Přípustné meze tvrdosti se liší podle materiálu a použití, ale je důležité, aby tvrdost svarového kovu nebyla vyšší než tvrdost základního materiálu.