Instrumentovaná zkouška tvrdosti
Instrumentovaná zkouška tvrdosti měří tvrdost materiálu během vnikání měřicího tělesa kontinuálně. Poskytuje nejen tvrdost, ale také elastické vlastnosti, jako je modul pružnosti.
Fyzikálně-chemický mechanismus účinku
Instrumentovaná zkouška tvrdosti (IHP) měří tvrdost materiálu během kontinuálního pronikání měřicího tělesa. Měřicí těleso je vtlačováno do materiálu a síla potřebná k pronikání je měřena senzorem. Tato síla je pak převedena na hodnotu tvrdosti.
Metalurgický význam a rizika při svařování
IHP je zvláště důležitá pro kontrolu tvrdosti oblastí svarů, zejména u vysoce tvrdých ocelí, jako jsou martenzit nebo austenit. Příliš tvrdý svar může vést k trhlinám a lomu, zatímco příliš měkký svar může vést k deformacím a nižší pevnosti. IHP tedy pomáhá zajistit, aby tvrdost svaru byla v předepsaném rozsahu.
Praxe v dílně a pracovní pokyny
Pro provedení správné instrumentované zkoušky tvrdosti je třeba dodržet následující kroky:
1. Příprava měřicího tělesa: Ujistěte se, že měřicí těleso je čisté a bez nečistot.
2. Výběr materiálu: Zvolte správný materiál pro zkoušku tvrdosti, který odpovídá zkoušenému obrobku.
3. Pronikání měřicího tělesa: Nechte měřicí těleso kontinuálně pronikat do materiálu a zaznamenejte sílu potřebnou k pronikání.
4. Analýza dat: Použijte specializovaný software k analýze získaných dat a výpočtu hodnoty tvrdosti.
5. Kontrola výsledků: Porovnejte naměřenou tvrdost s předepsanými normami nebo specifikacemi obrobku.