Uhlíkový ekvivalent
Uhlíkový ekvivalent je vypočtená hodnota, která shrnuje vliv různých legujících prvků na prokalitelnost a náchylnost ke studeným trhlinám u konstrukčních ocelí při svařování. Pomáhá při výběru vhodného svařovacího postupu.
Fyzikálně-chemický mechanismus účinku
Uhlíkový ekvivalent (CE) je součet, který vypočítává celkový vliv uhlíku a dalších prvků, jako je křemík, chrom, molybden a nikl, na vytvrzování oceli. Tento výpočet zohledňuje, že určité prvky se chovají podobně jako uhlík a ovlivňují strukturu oceli.
Metalurgický význam a rizika při svařování
Vysoký uhlíkový ekvivalent vede k silnějšímu vytvrzování, což zvyšuje náchylnost k tvorbě studených trhlin. To může vést k trhlinám a deformacím ve svaru. Při nízkém CE je struktura měkčí a méně náchylná k studeným trhlinám, ale možná ne tak pevná, jak bys chtěl.
Praxe v dílně a pokyny
Pro výpočet uhlíkového ekvivalentu sečteš množství uhlíku a odpovídajících prvků v % ve slitině. Například: CE = % uhlíku + 0,5 x (% křemíku + % chromu) + 1,25 x % molybdenu + 3 x % niklu.
Při volbě metody svařování je třeba vzít CE v úvahu. Při vysokém CE (např. > 0,8%) bys měl upřednostnit metody jako TIG svařování, protože umožňují přesnější kontrolu tvrdosti. Při nízkém CE lze použít i méně náročné metody.