Mikrotvrdoměrná zkouška
Mikrotvrdoměrná zkouška určuje tvrdost materiálů na mikroskopické úrovni. Provádí se s pyramidálními diamanty podle Vickerse nebo Knoopa a ukazuje lokální rozdíly tvrdosti.
Fyzikálně-chemický mechanismus účinku
Mikrotvrdost se měří na velmi malé ploše, obvykle v mikrometrovém rozsahu. Diamantový indentor ve tvaru pyramidy se vtlačí do materiálu a měří se velikost vtisku. Tvrdost se vypočítá jako zatížení dělené plochou vtisku.
Metalurgický význam a rizika při svařování
Měření mikrotvrdosti je klíčové pro kontrolu kvality svarů. Odhaluje lokální rozdíly v tvrdosti, které mohou vzniknout nerovnoměrným chlazením nebo chemickými změnami. Příliš vysoká mikrotvrdost může vést k náchylnosti k praskání, zatímco příliš nízká znamená nižší houževnatost a odolnost proti okují.
Praxe v dílně a pokyny
Pro měření mikrotvrdosti se používá specializovaný mikrotvrdoměr. Indentor se přitlačí na zkoušený materiál a velikost vtisku se změří pod mikroskopem. Tvrdost se pak vypočítá podle vzorce: Tvrdost = síla / plocha. Důležité je kontrolovat chlazení materiálu, aby bylo dosaženo homogenního rozložení tvrdosti.