Hloubka nitridační vrstvy
Hloubka nitridační vrstvy je tloušťka povrchové vrstvy, ve které je dosaženo vyšší tvrdosti než v jádře oceli díky nitridaci. Zvyšuje to pevnost a houževnatost, ale ztěžuje svařování materiálu.
Fyzikálně-chemický mechanismus účinku
Nitridace je chemický proces, při kterém se dusík difúzí dostává do povrchu oceli. Tím se mění krystalická struktura okrajové vrstvy a zvyšuje se její tvrdost.
Metalurgický význam a rizika při svařování
Vysoká hloubka nitridace může vést ke špatné svařitelnosti, protože materiál je v této zóně tvrdší. To zvyšuje riziko vzniku trhlin a zvětšuje pnutí ve svarové lázni. Pokud se ocel svařuje příliš tvrdě, může dojít k horkým trhlinám nebo nerovnoměrné deformaci.
Dílenská praxe a pracovní pokyny
Pro minimalizaci rizika trhlin a nerovnoměrného svařování je třeba zohlednit hloubku nitridace při výběru oceli. U silně nitridovaných materiálů je nutné pečlivé předzpracování a pomalé chlazení. Maximální tvrdost ve svarové zóně by měla být pod 500 HV, aby byla zajištěna houževnatost.