Povrchová tvrdost
Povrchová tvrdost je nejvyšší stupeň tvrdosti na okraji obrobku, vzniká tepelným nebo termochemickým zpracováním a ovlivňuje chování při mechanickém zatížení.
Fyzikálně-chemický mechanismus účinku
Povrchová tvrdost vzniká uspořádáním atomů v horním mikrozrnu. Při zvýšené teplotě a ve speciálním chemickém prostředí se tyto atomy mohou uspořádat do tvrdší krystalové mřížky, což zvyšuje tvrdost.
Metalurgický význam a rizika při svařování
Vysoká povrchová tvrdost může lépe odolávat mechanickému namáhání. Může však také vést k trhlinám, pokud je rozdíl mezi povrchem a jádrem příliš velký. Kromě toho ovlivňuje obrobitelnost a svařitelnost materiálu.
Praxe v dílně a pokyny pro práci
Pro dosažení optimální povrchové tvrdosti přesně kontrolujte teplotu a dobu zpracování. U ocelí s vysokým obsahem uhlíku (např. HSS) minimalizujte dobu ochlazování po svařování, aby se zabránilo trhlinám. Pro měření použijte tvrdoměr Rockwell nebo Brinell.