Zkušební metody pasivace
Zkušební metody pasivace ověřují účinnost pasivačních vrstev pomocí chemických indikátorů nebo elektrochemických měření. Potvrzují korozivzdorný povrch.
Fyzikálně-chemický mechanismus účinku
Metody zkoušení pasivace měří odolnost povrchu proti korozi tím, že sledují výměnu elektronů mezi kovem a okolím. Chemické indikátory signalizují změnou barvy nebo pH, zda byla pasivace úspěšná. Elektrochemická měření měří elektrochemický potenciál materiálu, aby kvantifikovala jeho korozní odolnost.
Metalurgický význam a rizika při svařování
Neúspěšná pasivace může vést ke zvýšené korozi, a tím k trhlinám nebo opotřebení součástí. Zkouška zajišťuje, že povrch byl po svařování správně pasivován, aby se prodloužila jeho životnost.
Praxe v dílně a pokyny
Pro zkoušení používejte chemické indikátory, jako jsou pH papírky, nebo elektrochemické měřicí přístroje. Po svařování nechte součásti alespoň 24 hodin odstát kvůli pasivaci, než zkoušku provedete. Při neúspěšné pasivaci musíte materiál znovu pasivovat a znovu zkoušet.