Zničení pasivní vrstvy
Zničení ochranné oxidické vrstvy na korozivzdorných kovech chemickými nebo mechanickými vlivy vede k bodové a štěrbinové korozi.
Fyzikálně-chemický mechanismus účinku
Pasivační vrstva je tenká, stabilizovaná vrstva na povrchu korozivzdorných kovů, jako je ocel nebo nikl. Vzniká reakcí kovu s kyslíkem a vodní párou ve vzduchu. Pokud je tato vrstva zničena chemickými (např. kyselinou chlorovodíkovou) nebo mechanickými (např. mechanickým namáháním) vlivy, může základní kov opět korodovat.
Metalurgická relevance a rizika při svařování
Zničení pasivační vrstvy může vést ke zvýšené náchylnosti ke korozi. Bodová a štěrbinová koroze mohou způsobit praskliny a opotřebení součástí, což ohrožuje bezpečnost a životnost strojů a konstrukcí. Zvláště nebezpečné je, když není pasivační vrstva po svařování plně obnovena.
Praxe v dílně a pokyny
Pro ochranu pasivační vrstvy a zabránění vzniku korozně náchylných míst je třeba dodržovat následující opatření:
• Používejte správné parametry svařování (teplotu, čas, tlak) a vhodné svařovací materiály.
• Udržujte dílnu čistou a suchou, abyste se vyhnuli chemickým korozivním kyselinám.
• Po svařování použijte metodu pasivace, např. ponoření do kyslíkového laku nebo nanesení pasivačních povlaků.