Vytvrzování na fázovém rozhraní
Vytvrzování na fázovém rozhraní zvyšuje odolnost proti plastické deformaci díky koherentním nebo semikoherentním rozhraním mezi fázemi, které brání pohybu dislokací. To je typické pro dvoufázové slitiny.
Fyzikálně-chemický mechanismus účinku
Vytvrzování na fázových rozhraních nastává, když se v kovu střetnou různé fáze (např. krystalová struktura nebo chemické složení). Tyto hranice mohou být koherentní nebo částečně koherentní a brání skluzu dislokací uvnitř materiálu. To vede ke zvýšení odporu proti plastické deformaci.
Metalurgický význam a rizika při svařování
Toto vytvrzování může při tvorbě svaru vést ke zvýšené tvrdosti a nižší tažnosti, což zvyšuje nebezpečí vzniku trhlin. Zejména u dvoufázových slitinových systémů, jako je martenzit nebo feriticko-austenitické struktury, je tento efekt obzvláště silný. Příliš vysoká tvrdost může způsobit, že svar bude náchylnější k horkým trhlinám a lomu.
Praxe v dílně a pokyny
Pro minimalizaci vytvrzování na fázových rozhraních by měla být přijata následující opatření:
• Kontrola doby tavení: Příliš krátká doba tavení může vést k neúplné deformaci a zvýšené tvrdosti.
• Regulace rychlosti ochlazování: Rychlé ochlazování může vytvářet koherentní fázová rozhraní, zatímco pomalé ochlazování vytváří částečně koherentní hranice. Optimální rychlost ochlazování závisí na konkrétním kovu a požadovaných vlastnostech.
• Použití vhodných metod svařování: U vysoce vytvrzujících procesů svařování, jako je TIG nebo MIG, by měla být deformace a ochlazování pečlivě řízeny, aby se dosáhlo rovnoměrného rozložení tvrdosti.
• Popouštění po svařování: Popouštění po svařování, jako je normalizace nebo temperování, může snížit tvrdost a zvýšit tažnost, aby se zabránilo vzniku trhlin.