Plastická zóna
Úzká oblast bezprostředně před čelem trhliny, kde je překročena mez kluzu materiálu. Její velikost významně ovlivňuje napěťový stav a houževnatost.
Pokud je trhlina v obrobku pod zatížením, napětí se hromadí před jejím hrotem. Pokud je materiál dostatečně houževnatý, plasticky se zde deformuje, hrot trhliny se otupí a trhlina potřebuje více energie k šíření. U vysoce pevných ocelí je tato deformační zóna malá, protože materiál téměř nepoddává – trhlina zůstává ostrá a rychle se šíří křehce.
Při svařování to často zhoršíš: tepelně ovlivněná zóna ztvrdne a zkřehne a smrštění vytváří vnitřní pnutí, která trhlinu navíc „táhnou“. K tomu přichází vodík, který zkřehluje strukturu. Výsledkem je malá, tvrdá zóna, která nedokáže zastavit trhlinu.
V praxi to znamená: použij materiál s dobrou houževnatostí, předehřej díl, aby nevznikla tvrdá struktura, a nenech svar po svařování příliš rychle vychladnout. Ostré hrany a vruby musíš předem čistě vybrousit – každý vrub je startovním bodem pro trhlinu. Pokud zkontroluješ tvrdost a svar je příliš tvrdý, pomůže jen jedno: tepelné zpracování nebo změna parametrů svařování.