Vzdálenost primárních dendritických ramen
Vzdálenost primárních dendritických ramen je vzdálenost mezi sousedními hlavními kmeny tuhnoucích krystalů a ovlivňuje mikrotvrdost a rozložení segregací.
Fyzikálně-chemický mechanismus účinku
Během procesu tavení kov roste do krystalitů, které se šíří jako hlavní větve (dendrity). Vzdálenost mezi těmito hlavními větvemi určuje, jak dobře se kyslík a další přísady mohou distribuovat v krystalech.
Metalurgický význam a rizika při svařování
Příliš velká vzdálenost primárních dendritických ramen může vést k nerovnoměrnému rozložení přísad, což způsobuje segregaci a případně praskliny nebo ztrátu houževnatosti. Příliš malá vzdálenost může zvýšit mikrotvrdost, ale také zhrubnout strukturu a ohrozit bezpečnost svaru.
Dílenská praxe a pokyny
Pro optimalizaci vzdálenosti primárních dendritických ramen dbejte na správnou teplotu tavení a odpovídající krok ochlazování. U ocelí s vysokým obsahem uhlíku (např. HSS) by vzdálenost dendritických ramen měla být mezi 100 a 200 µm, aby byla zajištěna dobrá distribuce segregátů.