Vtisk
Vtisk je trvalá plastická deformace na povrchu materiálu, která vzniká působením vtlačovaného tělesa pod zkušební silou. Udává tvrdost materiálu.
Fyzikálně-chemický mechanismus účinku
Vtisk vzniká, když tvrdý indentor (např. koule nebo pyramidový hrot) působí na materiál určitým zatížením a plasticky deformuje povrch. Tento proces závisí na tvrdosti materiálu a velikosti indentoru.
Metalurgický význam a rizika při svařování
Vtisk se používá k měření tvrdosti materiálu. Příliš vysoká maximální tvrdost může vést k prasklinám nebo lomům, zatímco příliš nízká tvrdost materiálu nedostatečně stabilizuje. U svaru je důležité, aby tvrdost byla v celém dílu konzistentní a vyhovující.
Dílenská praxe a pracovní pokyny
Pro měření vtisků se používá tvrdoměr. Indentor je zatlačován do materiálu daným zatížením a měří se hloubka vtisku. Pro ocel DIN EN ISO 6507 předepisuje, že indentor by měl být koule nebo pyramida a zatížení musí být mezi 1,496 N a 2,493 N. Měření by mělo být vždy prováděno na studeném materiálu, aby se předešlo nepřesným výsledkům.