Zkouška tvrdosti povrchové vrstvy
Zkouška tvrdosti povrchové vrstvy ověřuje tvrdost vnější vrstvy kalených dílů. Je důležitá pro zajištění kvality a pro prevenci trhlin nebo poškození.
Fyzikálně-chemický mechanismus účinku
Zkouška tvrdosti povrchové vrstvy měří tvrdost vnější vrstvy součásti, která byla zpevněna tepelnými nebo chemickými metodami. Tato vrstva má vyšší tvrdost než jádro materiálu a chrání jej před opotřebením a trhlinami.
Metalurgický význam a rizika při svařování
Při chybějící nebo nedostatečné tvrdosti povrchové vrstvy může být součást náchylná k opotřebení a trhlinám. Příliš tenká zpevněná vrstva neposkytuje dostatečnou ochranu, zatímco příliš tlustá vrstva může vést k vysokému pnutí, které poškozuje součásti.
Praxe v dílně a pokyny
Pro zkoušku tvrdosti povrchové vrstvy se používá tvrdoměr. Měření by mělo být provedeno na povrchu součásti, ne ve svaru. Typický cíl je tvrdost alespoň 60 HRC pro vysoce namáhané díly. V případě potřeby lze povrchovou vrstvu zpevnit nitridací nebo indukčním kalením.