← Glosář
Tvrdost povrchové vrstvy
Tvrdost na vnějším povrchu součásti po tepelném nebo termochemickém zpracování. Zásadně určuje odolnost proti opotřebení.
Povrchová tvrdost vzniká transformací struktury na okraji součásti, když je materiál rychle zahřát a zakalen. Díky tomu je povrch odolný proti opotřebení, ale také křehčí. Při svařování je to problém: pokud se tepelně ovlivněná zóna ochlazuje příliš rychle, stane se tvrdou a náchylnou k praskání. Musíte tedy zpomalit ochlazování, například předehřevem nebo pomalejším svařováním. U ocelí s vysokým obsahem uhlíku je riziko obzvláště vysoké, protože rychle vzniká tvrdý, křehký martenzit.
MetallurgieSchweißtechnik