Zkouška tvrdosti podle Rockwella
Zkouška tvrdosti podle Rockwella měří hloubku vtisku diamantového kužele nebo koule do vzorku a vrací číselnou hodnotu tvrdosti. Tato metoda je rychlá a přesná, ideální pro sériovou kontrolu ve výrobě.
Fyzikálně-chemický mechanismus účinku
Zkouška tvrdosti podle Rockwella spočívá v zatlačení indentoru (diamantový kužel nebo kulička) do vzorku plechu za stanoveného tlaku. Hloubka vtisku se změří a přepočte na hodnotu tvrdosti.
Metalurgický význam a rizika při svařování
Tvrdost podle Rockwella udává, jak tvrdý je povrch materiálu. Příliš vysoká tvrdost může vést k trhlinám nebo lomům, zatímco příliš nízká tvrdost materiál příliš zjemňuje a činí jej tvárným. Ve svarové zóně je optimální tvrdost rozhodující pro pevnost a mechanickou stabilitu spoje.
Praxe v dílně a pokyny
Pro zkoušku tvrdosti podle Rockwella se používá speciální zařízení, které umístí indentor na materiál a změří hloubku vtisku. Měření tvrdosti se obvykle provádí s diamantovým kuželem (stupnice Rockwell C) nebo kuličkou (stupnice Rockwell B). Měření by mělo být vždy prováděno za stejných podmínek, aby byly výsledky konzistentní.