Afinita legujících prvků ke kyslíku
Afinita ke kyslíku určuje, jak silně kov nebo legující prvky přijímají a vážou kyslík. Prvky s vysokou afinitou jsou silnými dezoxidačními činidly, zabraňují pórům a zvyšují pevnost.
Fyzikálně-chemický mechanismus účinku
Afìnita prvku ke kyslíku je mírou jeho chemické schopnosti vázat se s kyslíkem. Prvky s vysokou afinitou mají silnou tendenci vázat kyslík a reagovat na stabilní oxidy.
Metalurgický význam a rizika při svařování
Ve fázi tavení mohou prvky s vysokou afinitou ke kyslíku, jako je křemík nebo titan, být silnými dezoxidovadly. Vážou kyslík a zabraňují vzniku pórů ve svarovém spoji. Příliš vysoký obsah kyslíku však může vést ke křehnutí, což snižuje tvrdost a houževnatost oceli.
Praxe v dílně a pokyny
Při svařování slitin s prvky s vysokou afinitou ke kyslíku (např. křemík) je důležité pečlivě kontrolovat teplotu tavení a dezoxidovadlo. Příliš vysoký obsah takových prvků může vést ke křehnutí, což snižuje tvrdost a houževnatost oceli. U hliníku legovaného křemíkem by měl být proces tavení prováděn pod chráněným kyslíkem nebo v kapalném dezoxidovadle.