Rázová zkouška ohybem
Rázová zkouška ohybem zkouší houževnatost a sklon ke křehkému lomu materiálu rázovým namáháním vzorku s vrubem. Absorbovaná rázová práce udává, jak silně se materiál brání vzniku trhlin.
Fyzikálně-chemický mechanismus účinku
Materiál ve formě vzorku s vrubem je vystaven rázovému namáhání. Energie úderů se přeměňuje na mechanickou práci, kterou materiál absorbuje a zpracovává. Čím více práce materiál absorbuje, tím je odolnější proti vzniku trhlin.
Metalurgický význam a rizika při svařování
Příliš měkká nebo křehká ocel může při rázovém namáhání snadno praskat. Rázová zkouška ohybem pomáhá určit náchylnost ke křehkému lomu a zajistit, že materiál má dostatečnou houževnatost. Při příliš nízkém odporu proti vzniku trhlin může v dílně dojít k náhlým lomům.
Praxe v dílně a pokyny
Pro rázovou zkoušku ohybem se používá vzorek s vrubem určité hmotnosti a průměru. Vzorek se rázově namáhá kladivem nebo mechanickým zařízením, dokud nepraskne. Zaznamená se počet úderů nebo celková rázová práce. Odpor proti vzniku trhlin minimálně 10 kNm je běžný pro mnoho druhů oceli. Při nižší hodnotě by bylo vhodné materiál obohatit nebo zvolit jinou, pevnější variantu.