Směs ochranných plynů
Definovaná kombinace hlavních plynů a aktivních či inertních přídavných složek, která se používá k optimalizaci průvaru a přenosu kapek.
Směsi ochranných plynů se většinou skládají z argonu s příměsí, například CO2 nebo kyslíku. Plyn vytlačuje vzduch v okolí svaru, aby obrobek neoxidoval a svar zůstal čistý. Podle materiálu a procesu zvolíš směs: Pro ocel použij směs bohatou na argon s CO2; pro hliník nebo nerezovou ocel spíše čistý argon nebo speciální směsi bez aktivních plynů. Pokud plyn nesedí nebo množství není správné, dostaneš do svaru póry, rozstřik nebo znečištěný povrch. Příliš mnoho CO2 dělá chování oblouku agresivnější; příliš málo ochrany vede k oxidaci. Nastav průtok plynu tak, abys měl v oblasti svařování mírný přetlak – poznáš to podle toho, že svar zůstane lesklý a nevytvoří se struska ani zabarvení. Dbej na to, aby plynová tryska nebyla ucpaná a hadice neměla zalomení, jinak ti hořák nasaje vzduch.