Rozkmit napětí
Rozkmit napětí je rozdíl mezi nejvyšším a nejnižším napětím při kmitavém zatížení. Přímo určuje, jak rychle vzniká únavová trhlina ve svaru. Velký rozkmit drasticky zkracuje životnost.
Fyzikálně-chemický mechanismus účinku
Při kmitavém zatížení se napětí neustále mění mezi horní a dolní hodnotou. Rozdíl těchto dvou hodnot se nazývá rozkmit. Popisuje intenzitu kolísání zatížení. V materiálu vznikají na vrubech nebo vadách lokální špičky napětí. Tyto špičky pohánějí růst mikrotrhliny, když rozkmit překročí prahovou hodnotu.
Metalurgický význam a rizika při svařování
Svary mají téměř vždy vruby: zápaly, kořenové mezery nebo struskové vměstky. Na těchto místech působí vnější rozkmit zesíleně. Již malé rozkmity mohou po mnoha cyklech vytvořit trhlinu. Velké rozkmity vedou velmi rychle k únavovému lomu, často bez viditelného varování. Obzvláště ohrožené jsou součásti s tahovým napětím a proměnlivým zatížením.
Praxe v dílně a pokyny
• Udržuj rozkmit konstrukcí co nejnižší. Vyhýbej se ostrým přechodům průřezu a náhlým změnám tuhosti.
• Vybrus přechody svaru bez vrubů. Odstraň zápaly a rozstřik.
• Používej následné procesy jako kuličkování nebo kladívkování pro vytvoření tlakových napětí. Tím se sníží účinný rozkmit.
• Ověř skutečné zatížení. Snížení rozkmitu na polovinu může prodloužit životnost faktorem 5 až 10 (podle typu vrubu).
• Používej nedestruktivní zkoušky pro včasné odhalení trhlin. Při délce trhliny několik milimetrů pomůže pouze opravné svařování.