Statická pevnost v ohybu
Statická pevnost v ohybu udává, jakou sílu materiál vydrží, než se zlomí, když je pomalu ohýbán. Je důležitá pro materiály jako litina a keramika.
Fyzikálně-chemický mechanismus účinku
Statická pevnost v ohybu popisuje maximální sílu, kterou materiál vydrží při trvalém zatížení, než se zlomí. Tento proces probíhá deformací struktury materiálu až do okamžiku lomu.
Metalurgický význam a rizika při svařování
U křehkých materiálů, jako je litina nebo keramika, je statická pevnost v ohybu rozhodující. Příliš nízká hodnota může vést k předčasnému lomu a tím k bezpečnostním problémům. Při svařování je proto nutné dbát na to, aby materiál nebyl zatížen nad svou pevnost v ohybu.
Praxe v dílně a pokyny
Pro stanovení statické pevnosti v ohybu se materiál pomalu ohýbá a měří se síla, dokud se nezlomí. U litiny by maximální zatížení mělo být pod 150 N/mm². U keramiky je to typicky pod 60 N/mm². Zajistěte, aby svar nebyl zatížen nad tyto limitní hodnoty, aby nedošlo k lomu.