Korozní bariéra gama buněk titanu
Spontánní vznik extrémně přilnavé vrstvy oxidu titaničitého (TiO2) při kontaktu s oxidačním prostředím. Dodává materiálu vynikající chemickou odolnost v agresivním prostředí.
Titan na vzduchu okamžitě vytvoří hustou, pevně přilnavou oxidovou vrstvu. To je důvod, proč titan normálně dále nekoroduje – vrstva blokuje kyslík. Při svařování musíš tuto vrstvu vzít v úvahu: jakmile materiál zahřeješ nad teplotu rekrystalizace, dychtivě pohlcuje kyslík, dusík a vodík z okolí. To dělá svar křehkým a náchylným k prasklinám.
Proto musíš svarovou zónu a chladnoucí materiál důkladně stínit ochranným plynem (argonem) – také na rubové straně svaru. Povrch obrobku musí být před svařováním bez mastnoty a oxidů, jinak do svaru vtáhneš nečistoty. Po svařování poznáš čistý svar podle stříbřitě lesklé barvy. Modré nebo šedé oblasti znamenají: bylo příliš málo ochranného plynu, vrstva je zničena a materiál již utrpěl poškození.