Odpor proti deformaci
Odpor proti deformaci je odpor materiálu proti plastické deformaci. Měří se při zkouškách tvrdosti a udává, kolik síly je potřeba k deformaci materiálu.
Fyzikálně-chemický mechanismus účinku
Tvárový odpor se vztahuje ke schopnosti materiálu odolávat plastické deformaci. Tento odpor závisí na mikroskopické struktuře materiálu, zejména na velikosti a tvaru zrn. U vysoce tvářených materiálů jsou zrna menší a mají vyšší počet ploch pro deformaci, což zvyšuje odpor.
Metalurgický význam a rizika při svařování
Vysoký tvárový odpor může vést k obtížné tvářitelnosti materiálu, což může při vytváření svaru způsobit problémy, jako jsou trhliny nebo rozpad. Při příliš nízkém odporu se materiál může deformovat příliš brzy a ovlivnit pevnost svaru.
Praxe v dílně a pokyny
Pro kontrolu tvárového odporu materiálu je třeba při výběru vhodné oceli nebo kovu dbát na tvrdost. U obtížně tvářitelných materiálů je třeba při vytváření svaru zajistit pomalé ochlazování a nízké napětí během deformace. Zkouška tvrdosti (např. Rockwellova) by měla být provedena před svařováním, aby bylo zajištěno, že materiál má potřebné vlastnosti.