Vyhojení dislokací
Vyhojení dislokací je vzájemné zánik dislokací opačného znaménka při zvýšené teplotě. Tím klesá hustota dislokací v krystalové mřížce. Důsledek: tvrdost a pevnost materiálu klesá, houževnatost stoupá.
Fyzikálně-chemický mechanismus účinku
Dislokace jsou liniové poruchy mřížky. Vznikají při plastické deformaci. Při vysoké teplotě získají atomy dostatek energie k přeskupení. Dislokace se mohou pohybovat skluzem a výstupem. Když se setkají dvě dislokace s opačným znaménkem, navzájem se zruší – zmizí. Je to jako plus a mínus: neutralizují se. Uvolněná deformační energie v mřížce se uvolní. Mřížka se stává pravidelnější.
Metalurgický význam a rizika při svařování
Při svařování vzniká tepelně ovlivněná zóna. Tam je základní materiál krátce zahřát. U tvářených za studena ocelí (např. za studena válcované plechy) vede zahřátí k odstranění dislokací. Přesně v přechodové zóně mezi svarem a nezměněným základním materiálem vzniká měkká zóna. Tato měkká zóna má nižší pevnost než zbytek. Při zatížení může dojít k deformaci nebo lomu. To je typický problém při svařování tvářených za studena materiálů. Také u vícevrstvých svarů může teplo z další vrstvy v předchozí vrstvě vyvolat zotavení. Tvrdost klesá.
Praxe z dílny a pokyny pro práci
• Před svařováním zkontroluj: Je základní materiál tvářený za studena? (Například válcováním za studena nebo tažením.)
• Pokud ano: Počítej s měkkou zónou. Proveď průkaz pevnosti se sníženými hodnotami v TOZ.
• Omez teplo svařování: Zvol malý tepelný příkon (např. krátké doby oblouku, nízkou energii na délku svaru, vyhni se předehřevu, pokud není nutný). Méně tepla = méně zotavení.
• Pokud je to možné: Po svařování proveď tepelné zpracování pro homogenizaci celé struktury – ale pak počítej s tím, že pevnost klesne celkově, nejen lokálně.
• Alternativa: Použij materiál s vyšší rekrystalizační teplotou nebo nahraď tvářený za studena stav vytvrzováním sraženinami.