Vývoj hustoty dislokací
Změna počtu mřížkových defektů v kovech v důsledku plastické deformace nebo tepelného zpracování. To ovlivňuje pevnost a tvrdost materiálu.
Fyzikálně-chemický mechanismus účinku
Vývoj hustoty dislokací popisuje, jak se mění počet poruch mřížky v kovech. Při plastické deformaci vznikají nové poruchy (multiplikace), zatímco při tepelném zpracování stávající poruchy zanikají (anihilace).
Metalurgický význam a rizika při svařování
Příliš vysoká hustota dislokací může zvýšit pevnost a tvrdost, což může vést k trhlinám nebo problémům s opotřebením. Při příliš nízké hustotě zůstává materiál měkčí a méně houževnatý.
Dílenská praxe a pokyny
Pro dosažení optimální hustoty dislokací přesně kontrolujte deformaci a tepelné zpracování. U oceli by rychlost deformace měla být mezi 0,1% za sekundu a 1% za sekundu. Doba tepelného zpracování by měla být alespoň 30 minut, aby bylo zajištěno dostatečné zánik poruch.