Tvrdost podle Vickerse
Tvrdost podle Vickerse měří tvrdost materiálu pomocí diamantového hrotu tvaru jehlanu. Tvrdost se vypočítá jako podíl zkušební síly a plochy vtisku.
Fyzikálně-chemický mechanismus účinku
Vickersova tvrdost se určuje vtlačováním pyramidálního diamantového hrotu do materiálu. Hrot má vrcholový úhel 136 stupňů a při zatížení vytvoří v materiálu vtis. Tvrdost materiálu se vypočítá jako podíl použité zkušební síly a plochy povrchu trvalého vtisu.
Metalurgická relevance a rizika při svařování
Vickersova tvrdost je důležitou mírou tvrdosti ocelí a jiných kovů. Příliš vysoká tvrdost může vést k riziku lomu, zatímco příliš nízká tvrdost činí materiál příliš měkkým a ztrácí houževnatost. Při svařování je rozhodující, aby tvrdost materiálu zůstala v optimálním rozmezí pro bezpečné a trvanlivé spojení.
Dílenská praxe a pokyny
Pro měření Vickersovy tvrdosti se používá speciální mikroskop. Zkušební síla se udává v newtonech (N) a výsledek se vyjadřuje jako číslo tvrdosti HV (Vickers). Pro ocel se jako cíl stanovuje tvrdost od 200 do 450 HV. Při příliš vysoké tvrdosti může být svar náchylný k trhlinám, zatímco příliš nízká tvrdost činí materiál příliš měkkým a ztrácí houževnatost.