Zkouška tvrdosti podle Vickerse
Zkouška tvrdosti podle Vickerse měří tvrdost obrobku vtlačením čtyřbokého diamantového jehlanu a změřením plochy vtisku. Je univerzálně použitelná pro všechny materiály a tloušťky vrstev.
Fyzikálně-chemický mechanismus účinku
Zkouška tvrdosti podle Vickerse používá čtyřboký diamantový jehlan s vrcholovým úhlem 136 stupňů, který se vtlačuje do obrobku. Přítlačná síla může být plynule řízena a způsobuje v materiálu plastickou deformaci. Tvrdost se určuje podle velikosti plochy vtisku.
Metalurgický význam a rizika při svařování
Zkouška tvrdosti podle Vickerse je zvláště užitečná pro tenkostěnné obrobky a tloušťky vrstev, kde jiné metody měření tvrdosti, jako je Brinellova zkouška, nejsou vhodné. Poskytuje přesné měření lokálního rozložení tvrdosti a lze ji použít k analýze vlivu svařovacích procesů na tvrdost materiálu. Nesprávné podmínky zkoušky mohou vést k nepřesným výsledkům, což může způsobit chybné závěry při výběru materiálu nebo optimalizaci procesu.
Praxe v dílně a pracovní postup
Pro zkoušku tvrdosti podle Vickerse se používá speciální mikroskop s tvrdoměrem. Obrobek se pozoruje pod velkým zvětšením a přítlačná síla se nastaví tak, aby vznikl viditelný vtisk ve tvaru jehlanu. Plocha vtisku se změří a tvrdost se vypočítá podle standardního postupu. Je důležité, aby byl obrobek čistý a bez nečistot nebo koroze, aby byly výsledky přesné.